Letošní rok byl velmi výživný. Akční, plný událostí a změn. Ale pojďme pěkně popořádku.
Pokud vás zajímají má shrnutí z předchozích let:
Shrnutí z loňského roku jsem končil odstavcem, ve které píšu: „Podařilo se mi dosáhnout skvělé věci, které bych 2 roky dozadu pokládal za nemožné. Přesto cítím, že mi tam něco schází. (…) cítím, že to není úplně ono. A poslední dny přemýšlím, jak to okořenit a jak si udělat příští rok zajímavější?„
Člověk si musí dát pozor na to, co si přeje, protože se mu to splní… Ale ne vždy se mu musí líbit v jaké podobě.
Letošní rok začal velmi pozvolna, ve velmi podobném duchu, v jakém jsem jel v roce loňském. Mix práce, sportu, rodiny. Nic extra nevybočovalo z mého běžného života.
Až do začátku března. Kdy mi programátor, se kterým jsem spolupracoval 7 let, oznámil, že končí. A nejen to, dokonce že jej přetáhla konkurence. To nebyla zpráva, ze které bych byl nadšený. Naopak to ve mně spustilo řadu strachů, nejistoty, či bych to možná popsal i jako solidní depresi.
Dva týdny na to jsme se vydali s rodinkou do Barcelony. Nikdy jsem tam nebyl a měli jsme výlet dlouho objednaný. Já jsem byl myšlenkama napůl jinde. Ale změna prostředí mi dost pomohla. Barcelona je moc pěkná a sedět v březnu v šortkách na pláži je vždy super a nabíjí pozitivní energií.
Krátce po návratu jsem natáčel podcast s kamarádem Honzou Korbelem z Fakturoidu. S Honzou jsme probrali začátky mého podnikání 20 let dozadu. Je to takový pěkný průřez historií. Mrkněte.
Vtipná je jedna pasáž, která má na TikToku přes 200 tisíc shlédnutí. S podnikáním nemá nic společného. Je to využití systému, který před 20 lety fungoval. A krásně to ukazuje, jak se všichni snaží najít nějakou zkratku, něco obejít.
@fakturoid.cz♬ Epic Inspiration – DM Production
Dlouho jsem nedokázal ten divný pocit, který jsem popisoval v minulém shrnutí, identifikovat. Ale bylo to tím, že jsem dosti osobně stagnoval, neposouval jsem se. Vždy je potřeba něco, co nás nakopne a od čeho se odrazíme. Toto byla ta chvíle pro mě. Hodím malou odbočku do minulosti. Pokud jste se dívali na video výše, popisuji to tam.
Historicky jsem se o podnikání, marketingu softwarových aplikacích naučil nejvíce v roce 2012, kdy jsem spolupracoval s Davidem a dalšími na spouštění infoproduktů. Vždy jsem to vnímal, že jsem tam v čase od dubna do prosince 2012 vyrostl z 30 % na 90 % toho, co vím a dodnes využívám.
Zbylých 10 % jsem se pak naučil v dalších 11 letech. Takové pěkné Paretovo pravidlo v akci. A řekl bych, že letos jsem to posunul o dalších 30-40 % nových poznatků, které jsem dříve nevěděl. Byla to pořádná škola. Těch lekcí si odnáším opravdu mnoho.
Ta nejhlavnější je, že firma nemůže vyrůst, pokud nevyroste její zakladatel. V případě týmů je to pak manažer apod. Takže je potřeba neustále na sobě pracovat. Hledat nové mentory a chodit do místností, kde si člověk přijde nejhloupější.
A toto byl přesně můj případ. To byl přesně ten divný pocit vloni na konci roku, který se pak manifestoval letos na začátku roku. Neposouval jsem se. Následovala pořádná porce nášupu pro mě a myslím, že jsem na dobré cestě. Ale i tak vidím hromadu míst, kde na sobě potřebuji fest máknout.
Zde také patří obrovský dík mé ženě Lucce a kamarádům, o které se můžu opřít!
Ono je to pěkně vidět i na grafu SupportBoxu, kde jsme začali letošní rok v takové rovince, odnikud nikam. Až postupem času se to začalo obracet. Letošní rok skončíme lehce pod 20 miliony ARR. Tedy opět prakticky přesně tam, kam směřoval můj letošní plán. Růst za letošní rok je 30,14 %.
Chci poděkovat všem našim zákazníkům za důvěru, kterou v nás vkládají. A jsem nesmírně rád, že i my jim na zákaznické péči dokážeme být skvělým partnerem. Díky komplexitě služeb, které nabízíme nejen jako SupportBox (komunikace napříč všemi kanály – e-mailem, live chatem, telefony, sociálními sítěmi, kde všude pomáhá i naše vlastní AI), ale také díky školením a konzultacím dokážeme pomoci s týmem, KPI a celé to provázat dohromady.
Protože efektivní tým zákaznické péče je místo, které přináší zákazníky a zvyšuje tržby.
V listopadu jsem se zúčastnili ještě vyhlášení soutěže Deloitte Fast 50, tedy 50 nejrychleji rostoucích technických firem v ČR. Umístili jsme se na krásném 38. místě, WOW!
Zde opět musím zopakovat svůj dík našim zákazníkům i týmu okolo SupportBoxu.
Každý rok zmiňuji také investování. V této oblasti jsem si vytvořil vlastní systém, který mi vyhovuje. Řada investorů pouze přikupuje index. Mně spíše vyhovuje swing trading. Cítím se v tom lépe. Takže třeba po zvolení Trumpa jsem většinu portfolia prodal a měl jsem pouze 20 % investováno a 80 % v cash.
Reálně to pak vypadá třeba takto jako na příkladu SQ.
Kapitolou samou pro sebe je crypto. To určitě nikoho v posledních týdnech neminulo. Když jsem před 2 lety psal o tom, že jsem vše prodal a přerotoval na spořák za 6 %, tak jsem si nechal jen BTC a ETH, které mi odešly z FTX a pak nějaké totální drobné v Cosmos ekosystému. A dal si pravidlo, že to vůbec nemusím řešit, dokud BTC nebude přes 100k, pak začnu prodávat.
Od loňského minima mi crypto udělalo 4x. Využívám aktuální bull run jako exit liquidity a zbavil jsem se už větší části Cosmos bordelu. ETH a BTC budou následovat.
Když se dívám do mojí chytré tabulky zhodnocení celého portfolia za letošní rok, tak je to 63,4 %. V rámci akciového portfolia se mi podařilo porazit S&P 500 29 % vs 23 %. A hlavně mám klid. Propad z minulého týdne mě netrápí. Počkám si a budu dokupovat a povozím se opět na vlnce.
Časově mi to zabírá 2-3h měsíčně. Stejně vím, že bych na to stále koukal, protože na pasivní příjem nevěřím. Tak proč to nevyužít ve svůj prospěch.
Jako ventil od vší té práce a tlaku využívám sport. Nechápu, proč jsem v minulosti více nesportoval.
V dubnu jsem si dal Pardubický půlmaraton s cílem pod dvě hodiny. To se podařilo za 1:58:53, takže spokojenost. Celý průběh jsem popsal na FB i se všemi údolími a vrcholy.
Následovaly každoroční Poděbrady, kde jsem měl také cíl dát to pod 2h. Zlepšit se oproti 2:07 z loňského roku. To se podařilo a výsledný čas 1:57 je super.
Na začátku června byl Czechman, kde jsem měl za cíl dát jej pod 6 hodin. Bohužel jsem na jaře moc netrénoval, takže to byl vysoce ambiciózní cíl. Vloni jsem jej dal za 6:54. Letos za 6:04. Zlepšení o 50 minut.
Opět jsem si odnesl cenné lekce. Vše bylo celkem OK až do druhé půlky půlmaratonu. Úplně mi zatuhly nohy. Nebyl jsem schopný držet tempo. A co se dělo v hlavě byl masakr. Byl jsem vzteklý, naštvaný, otrávený, že nedám čas, který jsem si vysnil. Vůbec jsem si nevážil toho, že to jsem vůbec schopný dát! Rok dozadu bych tomu nevěřil. Opět další lekce, kterou si odnáším.
Baví mě biohacking a testování, co vše je možné a jak co působí na člověka a jeho mysl. Dal jsem si 14 denní weight loss challenge. Protokol byl velmi jednoduchý. Samozřejmě kalorická restrikce a to hlavně sacharidů. Primární soustředění na protein.
Během 14 dnů jsem zhubnul z 78 kg na 72 kg. A z 15 % na 12 % tělesného tuku.
Velmi mě zajímalo, jaký vliv to bude mít na různé tréninky. Samozřejmě, že jsem se zpomalil, při stejné tepovce jsem běžel pomaleji. Největší masakr byl 3h kolo bez sacharidů, jen na vodě a iontech. Tam jsem si sáhl opravdu na dno. A poznal, kde je spodní limit.
Když jsem pak opět sacharidy do své stravy přidal, tak výkonnost se během 10 dnů vrátila. A nejen vrátila, ale naopak byla ještě o dost lepší.
Samozřejmě u každého hubnutí je vždy otázkou udržitelnost. Po Ironmanu v Hradci (o tom dále) jsem si dal 2 měsíce oddech, přestal jsem trénovat, opět jsem se nedržel zkrátka a dal si pivo. Aktuálně jsem na cca 75 kg a 14 % tuku. Což je takový můj ideál, že se nemusím téměř omezovat v tom, co jím, a tréninky jsou v pohodě.
Příští rok bych si rád sáhnul pod 10 % hranici tuku. Vymyslel jsem si k tomu takovou pěknou výzvu i s odměnou.
V srpnu byl poté můj první letošní český Ironman. Sice jen polovičák, ale hlavě byl nedaleko v Hradci Králové. Takže bylo jasné, že tam musím jet. To byl pravý opak Czechmana. Prostě jsem si ho užil. Na občerstvovačkách jsem zastavoval, odskočil jsem si na wecko atd. A výsledek? 6:09, tedy jen o 5 minut pomalejší. Ale nálada a zážitek 100x lepší!
Další lekce, kterou si odnáším je, že občas je lepší to pustit, nechat prostě plynout a jen si tu cestu užívat. A výsledek bude prakticky stejný, jen ten pocit bude násobně lepší.
Na podzim jsme si dali ještě s rodinou Kanáry. Bylo to moc fajn. Jednak utéci z ošklivého počasí v ČR za sluníčkem, jednak ale i načerpání energie na vánoční sezónu.
Letošní rok byl velice turbulentní, stalo se mnoho věcí a já si odnáším ještě více lekcí. Za vše, co se přihodilo jsem vděčný.
Plány na příští rok mám již připraveny. Těším se na něj. Bude to určitě skvělý rok!
Přeji nám všem, abychom byli zdraví, potom můžeme dokázat cokoliv.
Další shrnutí roku