Jaký byl rok 2020

Po roce opět píšu další shrnutí a dívám se, že jsem na blog za celý rok nenapsal jediný článek. Dost to vystihuje, jak byl celý rok nabitý událostmi, ale i to, že místo abych produkoval a komunikoval směrem ven, tak jsem věnoval všechnu tuto energii rodině, sobě a firmě.

Pokud vás zajímají má shrnutí z předchozích let:

• 2008
• 2009
• 2010
• 2011 (1. část)
• 2011 (celý rok)
• 2012 (1. část)
• 2012 (celý rok, podcast)
• 2013
• 2014 (1. část)
• 2014 (2. část)
• 2015 – 2. část, 3. část, 4. část, 5. část
• 2016
• 2017 – první půlka roku, celý rok
• 2018
• 2019

Začnu ještě prosincem, který ve světle roku 2020 dostává úplně jiný rozměr. Při psaní minulého shrnutí jsem to ale neviděl. Na začátku prosince mi žena oznámila skvělou novinu, že čekáme miminko!

Dva týdny nato jí začalo být dost slabo, ztratila čich a chuť. Tou dobou jsme si říkali, že je to jen velmi silná chřipka a těhotenství tomu nepřidá. Dnes si myslíme, že to byla Corona, jen se o tom tehdy nemluvilo. Trvalo to ještě 3 týdny – až do ledna, i po tom, co nachlazení ustoupilo. Ráno vstala, lehla si v obýváku a večer se přesunula do postele.

Na začátku února jsme jeli na návštěvu k mým rodičům a před cestou mi Lucka říkala, že něco není v pořádku, že zajedeme do nemocnice. Já říkal, že se jí to jen zdá, ale cestou jsme nechali Maxíka u našich a jeli na kontrolu. Tam nám oznámili, že miminku nebije srdíčko. První velká rána a zpráva, kterou rodič nechce slyšet.

Myslím si, že na to měla vliv Corona, plod se prostě nezvládl vyvíjet. Hledal jsem k tomu nějaké studie, jenže bohužel nejsou. Ale věřím, že to tak bude. Proto: pokud čekáte mimčo, buďte obrovsky opatrní.

Potřeboval jsem od toho trošku vyčistit hlavu a přijít na jiné myšlenky. Přihlásil jsem se na Kemp dechu, chladu a mindfulness od Code of Life (mimochodem, mají skvělý blog o biohackingu). Biohacking je téma, které mě nesmírně zajímá a baví. Byl to báječný víkend a skvěle mi pomohl vyčistit hlavu. Bylo to přesně něco, co jsem potřeboval.

Po návratu v neděli mi Lucka říkala, že Maxík nějak kulhá na nožičku. To samé v pondělí po návratu ze školky. Poslední dva týdny byl takový plačtivý, ale přičítali jsme to tomu, že my sami (rodiče) jsme nebyli zrovna v nadšené náladě, tak jsme to přenášeli na něj. Také se v noci budil v jakémsi polospánku a škrábal se na zádech. Postupem týdne chtěl nosit – že ho bolí zádíčka.

Když jsem ho uspával, tak jsem vedle páteře nahmatal zatuhlý sval. To se u dětí nestává, ale jeli jsme k doktorce, ať se na to podívá. Ta nám řekla, že nás pošle do nemocnice, ať na to mrknou tam. OK, šli jsme se oblékat a já se vrátil do ordinace ještě pro něco, co jsme tam zapomněli. Doktorka už volala do nemocnice a jen slyším, jak do telefonu říká „… tumor…“. V tu chvíli mi zatuhla krev. Šel jsem to říct Lucce a jeli jsme do nemocnice. Druhá velká rána a zpráva, kterou rodič nechce slyšet.

Tam nás vyšetřili, poslali na rezonanci a sdělili, že mají podezření na zánět ve svalu v bederní páteři. Nasadili Maxíkovi antibiotika proti zánětu a na bolest jsme střídali Nurofen s Paralenem, protože to bolelo už permanentně. Manželka zůstala s Maxíkem ležet v nemocnici a já jsem tam jezdíval na celý den. Pak přišla Corona a mě poslali ve čtvrtek pryč, že tam může být jen jeden rodič a nesmíme se střídat.

Maxíkovi se to vůbec nelepšilo. Pan doktor se to snažil komunikovat s dalšími odborníky z Motola. V pátek asi půl hodiny před tím, než jsem si je mohl odvézt, přišla zpráva, ať zkusí udělat ještě CT, že by to mohl být osteoidní osteom (nezhoubný nádor). Udělali CT a poslali jej do Motola.

V sobotu přišla zpráva, že to je opravdu osteoidní osteom a že je potřeba operace páteře. Pustili nás domů. Nezbývalo než čekat. Maxíka to šíleně bolelo, tlumení bolesti moc nezabíralo, tak jsme jej nosili ve dne v noci na rukou, aby to pro něj bylo aspoň trošku snesitelné.

Na termín operace jsme čekali deset dní, než se nám ozvali. Kvůli nouzovému stavu a Coroně nikdo nevěděl, co se má dělat. Potom ještě pár dní na samotnou operaci.

Operace sama o sobě dopadla skvěle. Maxík má půl obratle pryč a sešroubovanou páteř. Vše se skvěle hojí, a když to někdo neví, tak to nepozná. Pobyt v nemocnici a věci okolo ale byly peklo, o kterém se tu raději nechci rozepisovat.

Po návratu nás čekala rekonvalescence. Tři měsíce se nesmí hýbat. Pokud máte děti, tak asi víte, jaké to je udržet dítě 3 měsíce v kuse ležet.
Těžké.
Zde patří obrovský respekt Maxíkovi, který to zvládl skvěle.

Více o tom, jak jsme to prožívali si můžete poslechnout v jednom z mých pátečních shrnutí.

Nonstop jsme byli s ním a střídali se u něj, vymýšleli různé hry a zábavu. Bylo to velmi zajímavé období, které nás jako rodinu nesmírně spojilo. Také jsem s Maxíkem objevoval různé hry na tabletu, učil ho programovat roboty, písmenka, čísla apod. Je zajímavé, jak rychle vše chápe a nemusím mu to vysvětlovat víckrát. Tyto 3 měsíce a obrovský mentální posun, který v té době udělal, mě vedou k myšlence homeschoolingu. Asi o tom napíšu samostatný článek.

Během ležení s Maxíkem jsem začal koumat akcie a investice do nich. Pustil jsem se do toho s myšlenkou, že to je tak dole a musí to jít zpět nahoru, že i když udělám hromadu chyb, tak to vykompenzuje růst akcií. Musím říci, že jsem těch chyb udělal hromadu. A také, kdy jindy se to naučit, než teď.

Hned první týden jsem zahučel asi -10 % na propadu ZOOMu. Techdy jsem je kupoval za 150$, dnes jsou na 353$ a to už atakovaly i 600$. Z chyb jsem se poučil a naučil jsem se toho o fungování trhů nesmírně moc, za což jsem velmi rád. Určitě bude obchodování s akciemi jednou z aktivit, které se budu věnovat i nadále. Celkově jsem nějakých +30 %, což není moc, je to jen o drobet lepší zhodnocení, než kolik udělal index S&P 500 ve stejném období. Ale protože obchoduji na americké burze, měnil jsem CZK na USD a to zrovna v období, kdy byl dolar úplně nejvýše. Od té doby poklesl o 16 %, takže toto by bylo o kolik „porážím“ index. A to i se všemi chybami, přešlapy, ukliknutími, špatně napsanými cenami apod. Spokojenost.

Kontroly u Maxíka v létě dopadly dobře a já se mohl pustit do práce. Bohužel opět kvůli Coroně a zmatečným nařízením vlády čekáme od října na kontrolu a vyndání šroubů. Snad nebude mít odložení vliv na jeho vývoj do budoucna. Zatím to vypadá, že ne. Myslím, že je hromada podobných případů, které jsou odložené a budou mít buď fatální, nebo velmi vážné následky. Pokud máte pocit, že něco není v pořádku, jděte k doktorovi. Neodkládejte to!

Jak se říká – co tě nezabije, to tě posílí. Jen co jsme se radovali, že kontrola dopadla dobře, upnul jsem svou pozornost na firmu. Od začátku roku jsme měli rozdělaný nový web, takže priorita číslo jedna byla dokončit jej. Zde se trošku vrátím zpět.

Původně byl můj plán na přelomu roku sednout s grafikem nad tím, co chci prezentovat, a dáme do kupy nový design. Což jsme udělali, ale… nějak mi to nesedělo. Proto jsem přizval k projektu Davida Kočího, který mě dokopl k tomu, že se musíme vrátit k rýsovacímu prknu a postavit zadání znovu a lépe. Provedl mě mnoha otázkami, návrhy, připomínkami. Vznikla řada dokumentů, které mi pomohly ujasnit si náš brand a pozici.

Výsledkem je nový web SupportBoxu, na který se můžete podívat a proklikat. S výsledkem jsem velmi spokojený a dostal jsem už hromadu pozitivních ohlasů. Co je ale důležitější – web plní i byznysové cíle. Aniž bychom měnili cokoliv dalšího, zdvojnásobilo se nám množství leadů, které získáváme. Dostali jsme se do výběrka zatím potenciálně největšího klienta (spoiler alert, nevyhráli jsme :D). A máme hromadu klientů, kteří budou migrovat až v lednu, protože to nechtěli dělat před Vánoci.

Hlavně díky vlastní šabloně máme neomezené možnosti, co se dá na webu dělat, co kam napojit apod. Už teď chystáme další úpravy a testy, abychom mohli razantně zvýšit množství zájemců, kteří k nám proudí.

Vždy na Silvestra si sednu a do svého letitého Moleskine diáře sepisuji plány na další rok. Vloni jsem si tam mimo jiné napsal „sestavit dream team“. Mám výborného kolegu, který zaštiťuje vývoj. Jenže marketing a sales byly stále v mých rukou – spolu s produktem. Jak ovšem SupportBox roste, chtěl jsem marketing a sales předat, aby se mi uvolnily ruce a mohl jsem se soustředit na produkt a budování firmy.

První příležitost přišla hned v létě, když jsem si všiml příspěvku kamaráda Vítka, který dal na Facebook fotku, jak si bere monitor a odchází. Napsal jsem mu, zda chápu správně, že končí na svém předchozím působišti. Bylo to tak. Následně slovo dalo slovo, na první schůzce jsme si padli do oka – a dnes spolupráce funguje bezvadně. Od té doby drtí obchod a jde mu to výtečně.

Hned stejný měsíc jsme rozšířili tým také o programátora. Tím se opět o trošku zrychlil vývoj.

Poslední posila dorazila v prosinci. To jsme si plácli s Prokopem, který má na starost marketing. Věřím, že to bude pecka, protože to, co jsme zatím stihli připravit, je super a moc se těším, až to vypustíme ven.

Obecně s obsazením pozice marketéra mám dlouhodobě problém. Jednak je to oblast, které se věnuji dlouhodobě přes deset let. Učil jsem se od nejlepších marketérů ze zahraničí, takže mě jen tak něco nepřekvapí. SaaS je navíc značně jiná oblast než e-commerce, kde má většina marketérů zkušenosti. Nemáme stovky konverzí denně, spíš měsíčně. Nejedná se o impulzivní nákupy v rámci jedné session, nýbrž o dlouhodobou práci s publikem v horizontu měsíců (občas i let) a napříč mnoha kanály. Na tom bohužel 99 % marketérů a agentur ztroskotává. Neumějí marketing, ale pouze jeho střípeček. Stejně tak drtivá většina přednášek a konferencí o marketingu je použitelná pouze pro e-commerce, ale v jiných oblastech již nikoliv.

Nový tým a nový web se již v posledních dvou měsících stihly promítnout do tržeb. Byly to o parník rekordní měsíce. A těším se, že se nám v nastaveném tempu bude dařit i příští rok. Stanovil jsem dost vysoké cíle. Reálná varianta je na + 160 %, optimistická na + 200 %. Jsou to velké cíle, ale máme všechny předpoklady je naplnit. Tak hurá na to.

Když už zmiňuji nějaká čísla, tak jich ještě pár přidám. Začátkem prosince jsme protnuli metu 1 000 000 přijatých e-mailů za měsíc. Do Štědrého dne se toto číslo zvedlo na 1 250 000. Na rychlosti aplikace či její stabilitě to vůbec nebylo poznat, vše běželo jak po másle. Mám obrovskou radost, že máme pevný a stabilní základ na posouvání se dál.

Na podzim jsme k e-mailu přidali také live chat a telefonní hovory. Takže nyní máme kompletní řešení pro zákaznickou podporu e-shopů (a nejen těch). Spolu s hromadou integrací na české nástroje pomáháme obrovsky šetřit čas a peníze a zlepšujeme spokojenost zákazníků.

Příští rok se SupportBox změní. Nebudu zatím předbíhat, ale chystáme velmi zajímavé (a na českém trhu unikátní) funkce, které jeho možnosti posunou o parník dále. Ovšem základ – pomáhat našim klientům být hrdiny pro jejich zákazníky – zůstane stále stejný. Těšte se!

Ještě vždy zmiňuji nějaké knihy, které mě v daný rok oslovily. Vyzdvihl bych jednu, a to:

Ben Greenfield – Boundless.
Je to bible biohackingu. Vždy ji čtu podle toho, na co se zrovna chci zaměřit a co chci optimalizovat. Jak jsem již psal, biohackingu věnuji samostatný článek.

Sport

V letošním roce opět pokračuji ve sportu. Už mi přijde divné, když se dva dny nehýbu. Přes celý rok jsem střídal posilovnu, běhání, cvičení s vlastní vahou, jógu a cokoliv, na co jsem měl zrovna chuť.

V létě jsem si zaběhl Gladiator Race. Bylo to spontánní rozhodnutí v ten den ráno. Chtěl jsem zkusit, zda to zvládnu. A zvládl. To mě hodně nakoplo. Současně jsem objevil svou největší slabinu: ruce a úchop. Jakékoliv ručkování je utrpení.

Od podzimu jsem se rozhodl, že své cvičení posunu dál, a našel si skvělého trenéra. Začal jsem chodit 2–3x do posilky a metodicky opravovat chyby, kterých jsem se u jednotlivých cviků dopouštěl.

Hodně to vidím na pokroku v tom, co uzvednu. Bench jsem posunul o 15 kg. Už udělám i nějaké shyby na široké hrazdě, což jsem ještě v létě nedal.

O biohackingu a všem, co mi přes den pomáhá, sepíšu samostatný článek. Jeden důležitý hack zde ale zmíním – a to studené sprchy. Nikdy jsem nebyl přítel studené vody a chladu. Po kurzu, který jsem zmiňoval na začátku, se to zlomilo a nyní si nedokážu představit, že bych si ráno studenou sprchu nedal. Když jdu teď v prosinci vynést koš nebo něco rychlého udělat okolo baráku, vyjdu v tričku, ne v zimní bundě jako předtím. Chlad je super a má obrovské benefity, které pak cítím po celý den.

Hurá do 2021

Letošní rok byl velmi zajímavý. Přestože se nám přihodilo hned několik věcí, které člověk nechce zažít, hodnotím jej velmi pozitivně. Protože každá zkušenost je velký posun kupředu. Každá krize s sebou přináší příležitosti, možnost naučit se něco nového a někam se posunout.

Trh se mění, nic jako „zpět k normálu“ se nestane a ti, co na to čekají, budou velmi překvapení. Ti co jsou naopak schopni se adaptovat a přijmout nové výzvy, ti budou prosperovat. Je to o příležitostech, které se objevují. Je jich hromada. Ať už akcie, které jsem zmiňoval, nebo příležitost získat do firmy skvělé lidi, která před rokem nebyla. Otevírají se nové trhy, nové možnosti. Akceleruje se digitalizace a přechod online. Kdo z podnikatelů, učitelů, živnostníků to nyní nezachytí, tomu ujede vlak. Ten, kdo tuto příležitost využije, ujede ostatním.

Také je to pro mladou generaci první velká zkušenost, zejména pro ty, kteří ještě nebyli v pracovním procesu před 8-10 lety, v době realitní krize. Pečení holubi do huby nelétají, je potřeba se snažit.

Držím palce všem, aby příští rok byl takový, jaký si přejete a vyšli jste z roku 2020 silnější a spokojenější. A hlavně přeji nám všem zdraví! Pečujte si o něj.

Další reporty roku 2020

Michal Majgot – Novoroční bilancování 2020/2021

František Szabo – Jaký byl rok 2020 a jaký bude rok 2021?

Jan Vanhara – Rok 2020 – kdo se nebal investovat, tak si libuje

Freelo – Jaký byl rok 2020 aneb Inspirace z podpalubí #3

Ondřej Martinek – BILANCE MÉHO AFFILIATE ROKU 2020

Tomáš Zdražil – Shrnutí 2020, rok příležitostí, který změnil můj život navždy

Petr Krauz – Shrnutí roku 2020