Jak jsem téměř zkrachoval
Je ráno 17. března 2015. Je ještě šero a mně se nechce vstávat z postele. Musím. Vezmu to přes koupelnu, abych rozlepil oči. Došourám se do kuchyně uvařit nakopávací kafe. Beru ho a jdu do pracovny. Sedám k počítači. Nevím co očekávám, že tam uvidím, ale doufám. Doufám, že přes noc přišly nějaké prodeje.
Bang. Nic. Nula. Co teď? Jak jim to řeknu? Co vlastně budu dělat? Na účtu mi zbývají peníze na výplaty všem, se kterými spolupracuji, plus servery a pak končíme. Jak se to sakra mohlo stát?
Takto zhruba probíhalo jedno ráno začátkem letošního roku. Byl to také začátek přerodu mé firmy. Za uplynulého půl roku se toho změnilo strašně moc a o tom co jsem se z této životní lekce naučil bude tento článek. Rozdělil jsem jej na více částí, dle jednotlivých chyb, protože byl moc dlouhý.
Člověk velmi rychle zpohodlní a dělá stále dokola to samé, než se něco pokazí a donutí ho to změnit. U mě se těch věcí pokazilo hned několik, o tom dále. Vraťme se ale ještě o pár měsíců dozadu, co onomu osudnému dnu předcházelo.
V loňském roce se dařilo naprosto luxusně (shrnutí roku) a na letošní rok jsem si dával cíle mnohem vyšší. Jak jsem psal shrnutí: „Rok 2015 bude o škálování mého podnikání. Jak do šířky, tak do výšky.” Toto rozhodnutí bylo velmi pěkné, ale přišlo v trošku nevhodý čas. Nebyl jsem na to připraven.
Na rok 2015 jsem si dal předsevzetí, že se budu věnovat firmě a že většina příjmů poputuje z prodeje produktů a ne z mé konzultační činnosti, či činnosti mě, coby affiliate manažera. Neboli z činností, které lze delegovat a škálovat. Protože dělat launche produktů je nesmírně časově a energeticky náročné a více než 2 za rok kvalitně nezvládnu. Z toho plyne i omezení, kolik jsem shopen vydělat.
Tudíž rozhodnutí komplet toto omezit bylo prvním hřebíčkem. Jal jsem si vlastně odříznout více, než 60 % příjmů, aniž bych věděl, jaký to bude mít dopad (o financích více dále).
Když jsem si teda řekl, že budu škálovat, tak přeci pořádně. Na přelomu roku jsem měl rozdělaných a nedokončených několik projektů, které žraly spoustu peněz a nikde nebyl vidět konec, že by se mohly spustit a začít prodávat. Druhý hřebíček.
Třetí ranou byli lidi. Když se dělají nové projekty, tak je na to potřeba také více lidí. Hned je vezmu, dám jim úkoly a nechám je pracovat. Po dvou týdnech zjistím, že se nic moc nestalo. U dalších se mi stalo, že poté co jsem jim věnoval dva měsíce času na zaučení a zajetí, tak se rozhodli vzít nabídku u konkurence a odešli a já byl nahranej.
A tou poslední, která souvisí i se všemi předchozími je naprosto nulový přehled a informace. Neexistence dashboardů, statistik, informací, projektového řízení. Ono to do té doby bylo celkem jednoduché. Většina příjmů závisela na mém čase a činnostech a já to sám pro sebe nepotřeboval. Ale jak se počet činností, projektů a lidí v týmech rozrůstal, tak také rostla náročnost vše sladit.
Čtyři hřebíčky. Čtyři obrovské chyby, jakých se může podnikatel dopustit. A já se dopustil všech najednou! Podobně jako v letadle – jedna chyba nevadí, ale když se jich sejde více, letadlo havaruje. Podobně u mě. Letěl jsem poslepu, s nesprávnými lidmi, načerpal jsem do nádrže málo paliva a ještě jsem se rozhodl uříznou si křídla.
Přečtěte si také ostatní díly této série:
Jak jsem téměř zkrachoval: Úvod
Jak jsem téměř zkrachoval: Finance
Jak jsem téměř zkrachoval: Mnoho rozdělaných projektů najednou
Jak jsem téměř zkrachoval: Lidi
Jak jsem téměř zkrachoval: Sledování, plánování, řízení
Tak ono je to tak často, že člověku se musí něco stát, aby pochopil. V tvém případě je to asi špatné sledování financí a špatné finanční plánování, můžeš to vzít jako příležitost to změnit k lepšímu, víc si hlídat příjmy a výdaje, kort když je tvoje podnikání relativně předvídatelné (dlouhodobě platící klienti).
Co se týká lidí, tak bych jim nevyčítal, že chodí jinam. Sám jsem zaměstnanec a taky když je někde lepší práce za víc, tak prostě přejdu, ostatně jsme v konkurenčním prostředí. Můžeš se zkusit zamyslet nad tím, jestli není možnost s lidmi jednat třeba lépe a udělat jim lepší pracovní prostředí, když už třeba nemáš na to je kvalitně zaplatit.
Já jsem si třeba udělal jako zaměstnanec zkušenost, že často líp placená práce je i pohodovější a obecně lepší. Kolikrát vidím firmy, co nabízí málo peněz a chtějí za to hodně muziky, ale to samozřejmě nejde. Někdo to třeba vezme z nouze, aby měl alespoň nějaký příjem, ale pak se nediv, že ti takový člověk zdrhne.
Mário, držím palce a věřím, že všechno dobře dopadne. Myslím, že o tom je podnikání, jednou je člověk nahoře a snaží se tam být co nejdéle, ale vždycky přijde chvíle, kdy je člověk taky dole. Tak to prostě je a vidím kolem sebe spousta úspěšných lidí, kteří to mají stejně. Jediné co dělají jinak, od „neúspěšných“ je to, že je to nepoloží, ale zvednou se a jdou pak ještě dál a to myslím, že je tvůj případ, nevzdávat se 🙂 Jinak díky za článek, v dost věcech se vidím osobně, těším se na další.
Ahoj Mario,
každá firma má ve svém podnikání období růstu, stagnace a poklesu /pádu/. Obdivuji Tě, že jsi o tom začal psát z vlastní zkušenosti. Otevřeně o tom hovořím také já na svých školeních, protože jak období růstu, stagnace tak poklesu lze poznat /podle čísel nebo „jiných signálů“. Celá řada firem a lidí si otevřeně neumí přiznat, že jsou v období poklesu /pádu/ a velmi často /když už je pozdě/ to chtějí řídit. Tuto sobotu /13.12./ jsem byl v Adamově, kde sídlí Adamovské strojírny, které skončili, protože někdo nepoznal období poklesu a pružně „nezareagoval“ https://cs.wikipedia.org/wiki/Adamovsk%C3%A9_stroj%C3%ADrny. Přeji Ti už jen samé dobré dny…
Těším se na pokračování.
Mário, já myslím, že máš ještě dost rezervy 😉
Bych ti mohl povídat. Třeba, že po několika letech zjistíš, že účetní které jsi věrně důvěřoval, dělala vše blbě a auditem od soudního znalce zjistíš, že máš všechno v prdeli a musíš udělat kompletní rekonstrukci. Dovyměří se ti daně (dph) v řádech statisíců, penále + náklady na rekonstrukci.
S těmi zaměstnanci, je to dobrý pokud se zbalí a nemusíš s nimi nic řešit dál. Mě se jeden zbalil, porušil pracovní smlouvu a nedal mi jinou šanci než se soudit. Takže přes rok řešení soudů, deseti tisíce za právníka. Minulý týden jsem konečně vyhrál první část.
A všechny věci se ti sejdou vždy jednom roce, vždy když si člověk myslí, že to šlape 🙂 Naruší ti to cashflow, což vede k prodlení plateb jak píšeš a dostáváš se do hodně začarového kruhu.
A mohl bych pokračovat. Vždycky to ale může být horší, důležité je se nevzdávat a bojovat dál. Však to je taky to síto trhu, zůstanou jen ti nejvytrvalejší :-).
Držím palce!
Jarku, díky za pohled. Děje se to koukám všude a jsem rád, že jsem otevřel diskuzi nad těmito tématy, třeba se další připojí.
Konečně vidím nějakou story, která je z opravdového života, tak jak ho známe většina kdo děláme na sebe. Děkuji za to, protože v té záplavě success článků z forbessu, czechcrunch a dalších se skoro člověk stydí když se mu něco nepovede 🙂 Díky Mário
Díky Pavle :). Je to tak, ty success story jsou dost deprimující ve chvílích, kdy se nedaří. Každý pak chce měnit svět a bořit svůj obor….
Díky moc Mário,
těším se na pokračování.
Ono se to podnikání vždy jednou za nějaký čas pose**, ale to je přesně ten moment, kdy nám to říka, že jsme něco zanedbali, že je čas více makat a jasně si vše vydefinovat od začátku. Vše co se mi děje je proto, abych se posunul dopředu (.)
Gratuluji konečně pořádné téma, všichni si tím projdeme, procházíme, ale málokdo je schopen to otevřeně komunikovat. Jste Mário na dobré cestě…:)
Díky Petře. Je to super škola. A paradoxně jsem za to svým způsobem rád.