Po roce jsem si vybalil tašku

To není nic moc zajímavého. Spíše by asi člověka napadlo „Co to je za lenocha?“. Možná „O jaké tašce to proboha mluví?“. Mám velkou sportovní tašku, kterou jsem si jednoho pěkného dne před rokem zabalil, potom jsem s ní cestoval, vždy jen část obsahu obměnil … no a dnes jsem ji vybalil. S touto taškou jsem za ten rok byl v desítkách bytů, v několika státech, v mnoha městech a dokonce i na třech kontinentech. Je to pro mě trošku symbol. Ale jak to tak bývá, každá etapa má svůj konec. Stejně tak i etapa cestování, je na čase se tu zabydlet a na následující rok je ze mě Pražák.

Výhoda toho, když člověk podniká přes internet je ta, že mu je jedno, kde se nachází (pokud tam je připojení k internetu). Tohoto luxusu jsem si za poslední rok náramně užil. Mohl jsem navštívit spoustu svých kamarádů (kterým tímto děkuji za to, že mě u sebe nechali přespat), svou sestru v Austrálii, rodiče doma, udělat různé drobné výlety po ČR a přitom nikdo z mých klientů a zákazníků netušil, že nesedím v kanceláři za stolem. K tomu se váže i vtipná historka, kdy jsem byl v kavárně na pláži v Austrálii, telefonuji s klientem a ten se mě ptal, proč si v kanceláři pouštíme šumění moře, zda nás to uklidňuje, nebo proč? Tak jsem mu zapnul kameru a otočil notebook, následovalo 15 vteřinové ticho. 🙂

Osobně miluji změnu, potřebuji ji k životu. Potřebuji stále nové věci, nové lidi, nové poznatky, nové zážitky. Skvěle jsem si toho za poslední rok užil. Ale se stále se zvyšující pracovní zátěží mi dělalo čím dál větší problém kombinovat přesuny s prací a měl jsem v tom solidní guláš. Proto jsem si v srpnu pronajal byt a ten od října vyměnil za jiný asi o 500 metrů vedle. Takže na následující rok jsem zakotvil v Praze.

Kde budu za další rok, to opravdu netuším. Před rokem touhle dobou jsem vůbec o Praze neuvažoval, dokonce ani o tom, že si zaletím do Austrálie, takže stejně tak si nedokážu představit kde a jak budu za rok. Že by nějaké LA, nebo SF? Nebo, že by zpět do Sydney? Nebo můj milovaný Singapur?