Nudný byznys

V dnešní době je velmi populární glorifikovat startupy, které mění svět. Všude o nich čteme a všude jsou vidět. Je to super, když někdo boří zažité představy a dokáže něco, co ještě před pár lety vypadalo nemožně.

Spousta mladých lidí hledá práci v podobných firmách. Ohrnují nos nad obyčejnou firmou, která jen chce doručit zboží, či služby zákazníkům. A opovrhují šedým korporátem.

Ono se není moc čemu divit. Dnešní společnost se má skvěle. Nejnižší nezaměstnanost, minimální kriminalita, velká pohoda. Takže každý chce naplňovat vrchol své Maslowovy pyramidy potřeb v podobě ocenění a seberealizace právě ve firmách, které jsou na výsluní.

Nicméně těch geniálních, které svůj (občas bláznivý) nápad dovedou do profitabilní a funkční firmy je minimum. Znám mezi kamarády spousty projektů, které mi prezentovali jako přelomové, ale nikdy je nikdo ani neviděl. Potom druhou řádku, která byla vidět. A to velmi hlasitě. Jen pár měsíců předtím, než potichu skončili.

O těch zaniklých startupech se již nikde nepíše. Nebo těch, které byly modlou a dnes je po nich půlmiliardová kumulovaná ztráta. Těch příběhů znám desítky. I za dnes oslavovanými startupy o kterých čteme dnes a denně jejich zaměstnanci vypráví, jak je to uvnitř ne tak zářící. Ale to je na jiný článek.

To o čem chci psát, je spousta velmi zdravých a funknčních firem s desítkami milionů obratu. Bez dluhů, se super cashflow a pěkným profitem. Tyto firmy jsou na první pohled z venčí velmi nudné. Rostou o desítky procent ročně. Lidi v nich nepracují do šilených nočních hodin a nekončí týden megaparty. Ale jdou v klídku v pět domů, věnují se rodině, kamarádům, sportu a koníčkům.

I já mám takovou nudnou firmu. Neměním svět. Nedisruptuju vertikály. Prostě se jen snažíme dělat super služby pro naše zákazníky, aby jsme jim podnikání dělali snažší. Každý den. Máme své rodiny, kterým se věnujeme. Máme prostor řešit své životní situace a věnovat se lidem okolo nás.

Každé ráno sednu k počítači, pustím se do práce a posunu některý z projektů o kousek kupředu. A tak každý den. Krůček za krůčkem. Nuda.

Anebo ne?

Pokud každý týden zlepšíte jednu věc v projektu o 2 %, což je zanedbatelné a jde to, za rok svůj byznys téměř ztrojnásobíte. Stačí krůček po krůčku. Ale je potřeba každý den a týden o krok vše posunout.

Drtivá většina lidí není geniální, ani megaexpert. Proto neudělá něco převratného. Ale drtivá většina lidí dokáže ladit byznys o drobné kroky. Přečíst knížku, implementovat a příští týden zase.

Spousta podnikání zvenčí vypadá nudně a jednoduše. Ale když člověk nakoukne pod pokličku, zjistí, jak neskutečně komplexní projekt to je. Například velmi pěkný pohled do Skrz.cz, který zvenčí vypadá jen jako „seřazené nabídky ze sleváčů“. Nebo velmi pěkný rozhovor o Favi.cz na Mladém Podnikateli. To je zase “obyčejný” katalog nábytku a doplňků. Dnes už jsou oba projekty za hranicí startupu a píše se o nich všude možně, takže do mého popisu nudného byznysu nezapadají.

Ale krásně se od nich dostávám k tomu, že i v obyčejné firmě může být spousta zajímavých a náročných situací k řešení. Třeba v SupportBoxu máme napsaný vlastní parser na zpracování e-mailů. Protože jsme postupem času zjistili, že standardy se nedodržují a česky napsaný e-mail jde zakódovat 18 způsoby. Přitom zvenčí to přece vypadá jednoduše přijmout e-mail.

V e-shopu přijít do práce, vyřídit všechny objednávky, zodpovědět všechny dotazy a být milý na zákazníky. Tak málo stačí. Je to nuda, ano, ale spousta e-shopů ani takto primitivní věc není schopno dodržet.

Mnoho lidem totiž takováto rutina přijde nudná, nezajímavá a mají dojem, že přece takto se ten pořádnej byznys nedělá. Ve Forbesu, Czechrunchi, Tyinternety, Techcrunchi apod. se píše o úplně jiných firmách. Tak začnou na tu svou kašlat. Nebo začnou vymýšlet šílenosti, aby byli tou kreativní a inovativní firmou a propálí na tom neskutečně moc peněz.

Je úplně v pořádku dělat pohodový byznys, na kterém neustále makáte a vylepšujete, máte k tomu osobní život a jste spokojení.