Prokrastinace neexistuje
Stále častěji slyším slovo prokrastinace. Začíná mi to trošku lézt krkem. Raději by dotyční měli říkat že se vymlouvají. Takže místo „Dnes jsem půl dne prokrastinoval“ by měli říci „Dnes jsem dělal ho..o a teď hledám výmluvy.“ A tou výmluvou je nic neříkající slovo prokrastinace. Nikdo neodpoví, že mrhal čas na Facebooku, nebo že celý den hrál hry. Ale prostě jen prokrastinoval a nic se vysvětlovat nemusí.
Prokrastinace neexistuje, je to jen nesmyslná výmluva a neschopnost zorganizovat si čas. (
Tweetnout)
Jedna z věcí, které nesnáším jsou právě výmluvy. Naopak oceňuji upřímnost a otevřenost. Jakmile někdo hledá výmluvy namísto řešení, tak ukončuji spolupráci. V mém světě výmluvy neexistují.
Další důvod proč někdo něco neudělal (a tedy prokrastinoval) je, že nedělá to co je mu nejbližší. Někdo to nazývá silnou stránkou, někdo unique ability, je to celkem jedno. Jednoduše řečeno je to něco, co nám je úplně nejbližší a když to děláme, tak nám to nepřijde jako práce. Děláme to rádi a baví nás to.
Hledejte v životě takové činnosti, abyste se jejich konáním cítili naplněni a spokojeni. A nemuseli se vymlouvat.
🙂
Souhlas.
Souhlasím. Jeden moudrý člověk kdysi prohlásil:
Tajemství úspěchu v životě není dělat to, co se nám líbí, ale nalézt zalíbení v tom, co děláme.
Vztahuje se to na vše. Dělat třeba klíčovku na stovky nebo tisíce nezáživných produktů je na první pohled nuda. Když si ale člověk uvědomí, že to klientovi přinese výsledky, ten ho doporučí dále atd., je v tom ta motivace.
Zrovna dneska jsem o tom přemýšlel, kolik času dneska lidi věnují „odnaučení se prokrastinovat“, jak chodí na přednášky, kupují knížky, kurzy…a myslí si, že po absolvování toho všeho najednou nebudou líný jako prase. 🙂
Ono to takhle bohužel nefunguje, buď člověk chce máknout, tak se zakousne, maká a nemá čas myslet na kraviny, nebo máknout nechce a dělá h°vno celý dny, žádná věda to není.
Přesně tak. Je to jenom výmluva od těch, co raději sledují seriály (já je sleduji taky, ale v době odpočinku), než aby pracovali. 🙂
Souhlasím Mário…rozhodnĕ…mám jednu známou,mám ji moc rád,ale vždy se nasmĕjeme,když mi vypráví,že nestíhá a já se ji ptám a co dĕláš dnes v sobotu ? A ona no víš uklízíme s mámou…oni vĕtšinou přenáší jeden týden vĕci z bodu A do bodu B no a za týden naopak 🙂 ale mám ji rád,takže to u ní toleruju..Michal-sjezdař italský:-)
Prokrastinace je Marketing. Slovo prokrastinace je len nový krajší obal, aby sa knihy a školenia na tému timemanagement lepšie predávali.
Tak já půjdu proti proudu souhlasících komentářů :))
Já jsem poměrně slušně přesvědčen, že prokrastinace existuje. Jen je v tomhle případě mylně zaměněna se situací, kdy člověk opravdu nechce dělat.
Za prokrastinaci totiž beru jakoukoliv aktivitu, která není nejvýše v mém žebříčku priorit. Tudíž to nemusí (ale může!) být jen koukání na seriály či hraní her, ale třeba upravování grafiky webu, když potřebuji spíše psát nový článek. Sice to může na první pohled vypadat, že pilně pracuju, ale ve skutečnosti se úspěšně vyhýbám tomu nejdůležitějšímu.
Jak si, Mário, nedávno sdílel článek na Facebooku „How to Scale Yourself…“, tak prokrastinace je vlastně ignorování směru práce -> nízká effectiveness.
Často prokrastinuju, když se potřebuji něco nového naučit. Reálný příklad – Chci si vytvořit svůj vlastní tým autorů, abych si je mohl „vychovat“ a dosahovat tak stabilních výsledků (= slušných textů). Namísto toho ale hledám všemožné články a guidy od ostatních, kteří byli na mém místě, NEHLEDĚ NA TO, že už se ty informace opakují a vím, že vím snad všechno, co se o tom vědět dá 🙂 (Proto taky existují taková ta pravidla jako „2 hodiny praxe, na hodinu teorie.“)
Z určitého pohledu ale souhlasím s tvým tweetem. Podle mě je prokrastinace výsledkem špatné organizace, nejen času. Z mých dosavadních (malých) zkušeností jsem zjistil, že pokud si nejdřív něco naplánuji, tak vše odsýpá rychleji a bez žádného náznaku odklonění. Možná je to pro mnohé samozřejmost a selský rozum, ale nevěřím, že to tak každý dělá 🙂
Myslím že celý problém vystihl skvěle Jenda ve svém komentáři. Vše je o tom, zdali děláme pro nás prioritní věci. Každý máme priority nastaveny někde jindy a mnoho lidí je má hodně špatně nastavené.
Zrovna nedávno jsem si všiml vtíravého vštěpování priorit od bank, které nabízejí konsolidaci půjček. Vemu-li například reklamu s kocourem, který běží musí s páničkem běžet na pásu. Reklama říká, ušetříš na splácení půjček, aby jsi si mohl opět koupit novou věc, kterou nepotřebuješ. Je jasné, že priority bank jsou jiné, než lidí, kteří potřebují vyřešit své půjčky, ale běžné lidi masírují potřebou pořizovat si další a další věci pěkně. Škoda že ani stát není v tomto přirozenou autoritou, když se sám zadlužuje.
prokrastinace samozrejme existuje. Ja treba ted prokrastinuju ctenim tveho blogpostu o prokrastinaci.
Spousta lidí slovo „prokrastinace“ nemá rádo. Ale nejde přece o slovo. To slovo shrnuje něco, co bychom dělat neměli, i když to samozřejmě děláme. Každý z nás. Ale nevím, co je tak špatného na tom, když si někdo o prokrastinaci něco přečte. Možná si pak uvědomí, že by se měl pak nad sebou zamyslet a to občas není špatné. Kniha nebo audiokniha o prokrastinaci jej může přece navést na cestu dělání alespoň něčeho, než nedělání ničeho. A to je lepší, ne?
No ale prokrastinace je ve své podstatě hledání výmluv – takže existuje, nebo ne?
Z mého pohledu je prokrastinace dělání věcí, které nevedou k tvému osobnímu cíli a zároveň nejsou relax. Jako největší problém vidím právě to zaměření na cíl. Dokud jsem se snažila prokrastinace zbavit tím, že jsem si hlídala čas, dávala úkoly, motivovala se jakkoliv, pořád nic nepomáhalo. Pak jsem si sepsala jasné cíle (v různých časových horizontech), věci, které fakt chci, a prokrastinace se i bez nějakých speciálních plánovacích technik sama vytratila. Protože jsem zkrátka věděla, proč to dělám.
Lenko – No vlastně stačí dělat na smysluplných věcech 🙂
A tobě vadí to slovo, nebo ten jev? Prokrastinace (to, co se pod tím slovem dnes běžně diskutuje) je v psychologii poměrně detailně a dlouho popsaný jev. Z jednodušších populárních autorů bych ti doporučil Kahnemana.
Není úplně pravda, že by to byla záležitost (pouze) výmluv. Je to jev do značné míry predisponovaný biologicky, aktuálním kontextem (třeba stres, přiznaný i skrytý), kulturou.
Nebyl bych na to slovo ani ty, kdo na prokrastinaci chronicky trpí, tak tvrdý. Máme život jen jeden a je fakt občas prostě dělat ho*no. Já si to semtam dopřávám rád, nejsem robot ani se o to nesnažím 🙂