Jaká byla výzva 75Hard?

75Hard je výzva, ve které cvičíš 2x denně 45 minut. Alespoň jeden z těchto tréninků musí být venku. Žádný alkohol, ani cheat meals. Dodržovat jídlo (podle toho, zda chceš zhubnout, přibrat, nebo udržet). Vypít 3-4l vody. Přečíst 10 stránek naučné knihy. Udělat fotku. Pokud něco z toho nedáš, začínáš opět od prvního dne. Celý popis si může přečíst přímo u Andyho Friselly.

Drsná výzva? Ano je. Ale pojďme začít od začátku.

Před prázdninami jsem se necítil úplně nejlépe. Celý loňský rok jsem chodil do posilovny a cvičil s trenérem. Alespoň 2x týdně. Před vánoci jsem to ukončil, protože jsem si chtěl trošku přeorganizovat týden. Výsledkem bylo, že jsem první polovinu roku vůbec necvičil. Dal jsem si (několikrát do týdne) pivo (nejedno), nebo víno. Hrával jsem hodně hry na tabletu. To se promítlo do „životní“ energie, kterou jsem měl. 

Těsně před prázdninami mi jeden den bylo dost špatně od žaludku. Asi střevní chřipka. Dva dny na to jsem se díval na aplikaci, kterou mám k chytré váze a ta mi ukázala, že můj fitness věk odpovídá 45 letému člověku. A to mi je jen 38. To není úplně věc, kterou se chce o sobě člověk dozvědět. Ale tak nějak to odpovídalo i pocitům.

Hned na to jsme jeli na dovču, kde jsem začal plánovat, co a jak začnu cvičit, zda začnu zase chodit do posilky apod. Při procházení Instagramu na mě vyskočila výzva 75Hard. Trošku jsem to prozkoumal a nechal uležet v hlavě. O dva dny později bylo rozhodnuto, jdu do toho.

Hned po návratu domů jsem začal. Jak to tak bývá, první dny byly snadné. Byl jsem plný energie a elánu. Mám rád nové věci. Tak to šlo snadno. Navíc jsem začal zlehka. První tréninky byly rychlejší procházky (protože jsem více, než 300m neuběhl :D). A objednal jsem si jednoručky domů.

Ale pak jsme jeli po týdnu s kolegama na off-site. Tam jsem se vyresetoval. Neudělal jsem fotku. Dokonce jsem si vzpomněl, že bych foto měl udělat, ale už jsem ležel v posteli a nechtělo se mi vstávat a jít do koupelny k zrcadlu. Ano je to blbost. Ale začal jsem ode dne 1 znovu.

Člověk by si řekl, že to je blbost. Ale o tom celá challenge je. Není to fitness challenge, ale mental toughness challenge. Tedy dělat věci, i když nám to není pohodlné. Dělat je konzistentně každý den.

Skvěle to popisuje právě autor výzvy Andy Frisella ve svém podcastu. Rozhodně doporučuji přečíst.

Hned další den jsem si s kolegama dal pár piv. Hlava říkala: „Proč ne, stejně začínáš od začátku, tak začni až zítra.“ Začal jsem opět od prvního dne.

Ty 2.5 měsíce byly náročné. Střídaly se jednoduché dny, kdy jsem si mohl celý den krásně naplánovat. Dny, které jsem začínal cvičením na terase spolu s východem slunce.

S dny, kdy jsem vstával po páté ráno, abych stihl první trénink. Jel školit, vrátil se večer, hrál s Maxíkem a druhý trénink jsem dokončoval o půl jedenácté večer.

A právě tyto náročnější dny jsou středobodem celé výzvy. Je to právě o tom nepohodlí, které musíme zvládat a které nás posouvá kupředu. Když jsme ve svém zaprděném pohodlíčku, tak je vše jednoduché a je nám tam dobře. Ale právě posun mimo naši komfortní zónu nás zocelí a posune dále.

Po cca měsíci mi najednou začalo být dost špatně, měl jsem málo energie. Do ničeho se mi nechtělo. Pár dní mi trvalo odhalit příčinu. Byly dokonce dvě. Jedna souvisela s prací a jednou situací, kterou jsem potřeboval vyřešit. Ta druhá byla o stravě. Málo jsem jedl. Přestože jsem se snažil jíst dost, tak když jsem si posledních pár dní dal do kalorické kalkulačky, tak mi chybělo 300-500kcal denně. A to není málo. Ono je to vidět také na srovnávací fotce níže. Kde je vizuální rozdíl vidět cca po měsíci. Když tu fotku srovnám s finální, tak na ní tak markantní rozdíl není. Ono v druhé půli mi začala růst hlavně síla a vytrvalost, což člověk nevyfotí.

Právě to, že člověk řeší najednou úplně nové věci, které předtím nebyly „problém“. Tak musí spoustu věcí přečíst a nastudovat. Také musí hodně plánovat, aby vše během dne stihl.

Co mi celá výzva data? Vizuální změna je vidět na fotce. 

Ale ta hlavní změna je uvnitř hlavy. To co bych před půl rokem odkládal a nechtělo by se mi do toho, je nyní mnohem jednodušší. Pustil jsem se do věcí, které přinesly skvělé výsledky. SupportBox jsem za léto posunul kupředu cca o to, o co za rok předtím. Díky tomu, že jsem vynechal alkohol, tak mám mnohem čistší mysl. Díky tomu, že mám prostor 2x denně 45-60 minut volně nechat hlavu přemýšlet o čem chce, tak jsem během tréninku vymyslel a vyřešil řadu věcí, které bych od počítače nedal.

Dle appky můj fitness věk odpovídá 25 letému. Je to jen aplikace, ale omládnout za 3 měsíce o 20 let je fajn. A té enerige mám na rozdávání. 

Stejně tak spánek se značně zlepšil a posunul. Přes 2h REM spánku a hlubokého spánku? Tomu říkám regenerace. Anebo noční tepovka pod 50 s průměrem 55? O tom si člověk s večerní sklenkou alkoholu může nechat jen zdát.

Kde jsem na tolik aktivit vzal čas? Prostě jsem si ho udělal. Místo toho, abych hrál 1h hry na tabletu, tak jsem cvičil. Večer u seriálu, na který rádi koukáme s Luckou, jsem cvičil. Prostě jsem si řekl, že musím a najednou tam ten čas byl. Aniž bych něco musel razantně omezit. Jen jsem dělal méně „zbytečných“ věcí.

Cestou se ke mně přidalo 12 lidí. Někteří to vzdali (z různých důvodů). Někteří jsou na skvělé cestě to dokončit. 

Jděte do toho. Hodně vás to posune! Ať už bude váš osobní důvod jakýkoliv. Je důležité si najít někde tu motivaci. Každý bude mít jinou. Já o výzvě vím asi 2-3 roky a přišla mi naprosto nereálná, že to nejde. A najednou to šlo. Začalo mě motivovat a bavit, co vlastně vše dokážu. V oblasti (sport), ve které jsem byl celý život tragický. Vždy jsem byl ten nejhorší běžec, či hráč libovolného sportu, který jsem dělal. Dneska zpětně vidím, že to bylo hodně o hlavě.

Postupně jsem si taky udělal radost a udělal takové mini domácí fitko. Koupil kolo, nové boty na běhání… Vždy za odměnu, za nějaký milník.

Chci poděkovat hlavně mé báječné ženě Lucce, která mi dala prostor se challenge věnovat. A Honzovi, který byl parťák od začátku.

A co dál po skončení výzvy? Záměrně jsem ten článek chtěl napsat s odstupem, abych mohl sledovat, jaký to má další vliv. A musím říci, že rozhodně pozitivní. Cvičím dále minimálně 1x denně. Zajel na kole a zaběhl jsem si své nejlepší časy. 

Teď v neděli jsem si dal svou největší výzvu, o které jsem přemýšlel asi od druhého týdne výzvy. Nazval jsem si ji #jakobytriatlon. Zajel jsem si do plavečáku zaplavat 800m. Pak jsem na kole ujel 20km, nechal kolo doma a šel zaběhnout 5km. Ty vzdálenosti odpovídají Sprint Triatlonu.

Něco takového by 3 měsíce dozadu bylo čisté sci-fi. Raději bych se rozvalil na gauči a zahrál s Maxíkem nějakou deskovku. Dnes z toho mám obrovskou radost.

A další zajímavost je, že mi přestal chutnat alkohol. Tělo si prostě odvyklo. Mám velmi rád Plzeň. Ale dal jsem si po výzvě a nechutná mi. V pátek jsem to zkusil ještě jednou a fuj. Jak kdyby do ní někdo vylil Jar. S rumem je to lepší, ale to mě zase v noci pálila žáha. Takže ne, díky, nechci.

Na sledování mimo Oury, váhy a Apple Watch jsem používal ještě tuhle appku 75 Hard.

Co dál? Nebudu prozrazovat. Mám takový jeden zajímavý cíl. Ale je tak velký, že z něj mám sám strach. Tak si jej raději nechám zatím pro sebe.