Co nejvíce prokrastinujeme, to nás posune nejvíce
Toto je myšlenka, kterou jsem slyšel asi před 3 měsíci v podcastu 10x Talk od Dana Sullivana. Moje první myšlenka byla, co to je za blbost? Přece prokrastinuju věci, které dělat nechci, jsou nudné apod.
V následujících týdnech se mi tato věta vynořovala stále častěji. Bylo to v případě, kdy mi týden ležela smlouva v e-mailu. Smlouva na šesticifernou částku a já se nějak ne a ne dokopat k tomu ji přečíst, projít s právníkem a podepsat. Nemám rád řešení právních věcí, takže jsem to dále odsouval. Potom blik, uvědomil jsem si, že vlastně o nic nejde, prostě si na 30 minut sednu s právníkem, projdeme to, podepíšu to a je hotovo. No a taky to tak bylo, dokonce to netrvalo ani 20 minut.
Druhý aha moment byl s CRM systémem, který chci změnit už od loňského června. Je to dosti velké sousto, protože v něm máme uloženy data za posledních 5 let. Musí se vše vyčistit, přenést, napojit. Strašně moc práce, moc dílčích kroků. Pětkrát jsem to odložil.
Před asi měsícem blik, žárovka. Věc, kterou odsouvám třičtvrtě roku. Přitom to pro nás může mít tak obrovský přínos a tolik příležitostí. Sedl jsem si k počítači a sepsal si otázky, které chci, aby mi CRM zodpovědělo. Je jich 24 různých druhů, pokud by to někoho zajímalo (např. Jakou hodnotu mají aktuálně zákazníci v trialu. Jaký je zdroj zákazníka. Co když chci poslat knížku všem, kdo aktuálně u nás platí více než 1.000 Kč / měsíc apod. To vše bez nutnosti koukat do databáze, nebo programování.). Předal jsem to kolegovi, který zkusil nastavit CRM tak, aby dokázalo na tyto otázky odpovědět. A o měsíc později máme již vše napojeno i na aplikace a v příštím týdnu přecházíme plně na nové CRM. Už nyní vidím příležitosti, které nám to dalo, a kolik času nám denně šetří.
Otázka co nejvíce odkládám a proč se stala součástí mého každodenního procesu na konci dne, kdy si dělám rekapitulaci a plánuji úkoly na další dny. A funguje mi jako skvělý kompas, co je důležité a měl bych se tomu věnovat (nebo to delegovat, ne nutně to musím dělat já).
Máte podobnou zkušenost? Odkládali jste něco a následně to pro vás mělo velký pozitivní dopad?
Já zas mám šikovnou metodu odkládání pro boj s prokrastinací. Prostě plánuji, chci uklidit byt, ale teď se mi nechce? Napíšu si do plánovače, že to udělám v neděli, a v neděli již nad tím neuvažuji a mám to rozhodnuto.
Často si nedávám za cíl úkol dokončit, ale něco udělat, když něco málo udělám, tak jej mohu přesunout na další den. A takto se posouvám.
Zjistil jsem, že pro boj s prokrastinací je nejlepší hodně plánovat a trackovat. Denně plánováním a trackováním strávím tak hodinu, a považuji to za dobře investovaný čas.
Podle mě je hodně důležitá systematičnost…
Mario souhlasím s tvou myšlenkou, ale od těch dob co s kolegou máme oba děti nějak není čas prokrastinovat. Člověk chce co nejvíce času strávit s rodinou a dětmi a proto když se řekne teď se pracuje, tak se pracuje a ať už to je analýza klíčových slov, která je na dlouho nebo třeba jakýkoliv úkol, který má strašnou spoustu dílčích pod úkolů, tak při vzpomínce na čas strávený s rodinou, tě to podvědomě tlačí plnit úkoly jeden za druhým a na takové to prokrastinování opravdu není čas, takže ve výsledku nyní už nezjistíme jestli něco co jsme odkládali má pro nás pozitivní dopad, jelikož už neodkládáme nic 🙂